Přeskočit na obsah

Reilly Opelka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Reilly Opelka
Reilly Opelka v kvalifikaci Wimbledonu 2018
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození28. srpna 1997 (27 let)[1]
Místo narozeníSt. Joseph, Michigan,
Spojené státy americké[1]
BydlištěDelray Beach, Florida,
Spojené státy americké[1]
Výška211 cm[1]
Hmotnost102 kg[1]
Profesionál od2015[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek4 224 870 USD
Dvouhra
Poměr zápasů76–72
Tituly4 ATP, 2 challengery
Nejvyšší umístění17. místo (28. února 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2022)
French Open3. kolo (2021)
Wimbledon3. kolo (2019)
US Open4. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů21–22
Tituly1 ATP
Nejvyšší umístění89. místo (2. srpna 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2019)
US Open2. kolo (2017)
Týmové soutěže
Davis Cupzákladní skupina (2019, 2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230609a9. června 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reilly Opelka (* 28. srpna 1997 St. Joseph, Michigan) je americký profesionální tenista. S výškou 211 cm je nejvyšším hráčem na túře.[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva turnaje ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2022 na 17. místě a ve čtyřhře v srpnu 2021 na 89. místě. Trénují ho Jay Berger a Jean-Yves Aubone.[1]

V juniorském tenise ovládl dvouhru a skončil jako poražený finalista ve čtyřhře Wimbledonu 2015.

V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 úvodním ročníkem finálového turnaje, v jehož základní skupině prohrál s Kanaďanem Milosem Raonicem i Italem Fabiem Fogninim. Do roku 2021 v soutěži nastoupil k třem mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Juniorská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V juniorském tenise triumfoval ve dvouhře Wimbledonu 2015. Na cestě za titulem odvrátil v závěrečném tiebreaku prvního kola mečbol australskému kvalifikantu Alexi de Minaurovi, který získal až poměrem míčů 13:11. Do finále postoupil přes světovou jedničku Taylora Fritze a v závěrečném duelu pak zdolal Švéda Mikaela Ymera.[5][6] V juniorské wimbledonské čtyřhře daný rok skončil v páru s Japoncem Akirou Santillanem jako poražený finalista. Po londýnském grandslamu dosáhl žebříčkového maxima, když mu během července 2015 v juniorské kombinované klasifikaci ITF patřila 4. příčka.[7]

Profesionální kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v lednu 2013, když na turnaj ve floridském Sunrise obdržel divokou kartu. Po volném losu uhrál ve druhém kole jediný gem na pozdějšího vítěze Robbyho Ginepriho z třetí světové stovky.[3] Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na dubnovém U.S. Men's Clay Court Championships 2016, hraném na houstonské antuce. Do hlavní soutěže postoupil až jako šťastný poražený z kvalifikace. V úvodní fázi dvouhry však nestačil na pátého nasazeného krajana Sam Querreyho. První tři zápasy na túře vyhrál během srpnového BB&T Atlanta Open 2016, kde startoval na divokou kartu. Ve druhém kole vyřadil jihoafrickou turnajovou trojku Kevina Andersona, přestože čelil dvěma mečbolům soupeře. Cestu pavoukem ukončil v semifinále nejvýše nasazený John Isner. V rámci série Masters odehrál první utkání na cincinnatském Western & Southern Open 2016 po udělení divoké karty. Ve vyrovnaném utkání prvního kola přehrál Francouze Jérémyho Chardyho díky vyhranému tiebreaku 11:9 v rozhodujícím setu. Poté však ztratil obě zkrácené hry s turnajovou sedmičkou Jo-Wilfriedem Tsongou. Premiérový titul na challengerech vybojoval během listopadu 2016 na Charlottesville Men's Pro Challenger ve virginském Charlottesville. Ve finále zdolal Belgičana Rubena Bemelmanse až v tiebreaku třetího setu. Sezónu 2016 tak ukončil na 204. místě žebříčku. V letech 2015–2016, kdy stále rostl, jej limitovaly zranění nohy a zad.[8][3][9]

Úvodní utkání Citi Open 2016 proti Maleku Džazírímu rozhodly tři tiebreaky, z nichž dva ztratil

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěru vyřadil Nora Caspera Ruuda. Ve třech kvalifikačních utkáních nastřílel 62 es a odvrátil všech sedm brejkbolů. Stal se tak jediným postupujícím bez ztráty setu. Na úvod singlové soutěže ale podlehl světové jedenáctce Davidu Goffinovi v pětisetovém boji. Od druhého kola únorového Memphis Open 2017 prožil šňůru sedmi porážek v řadě. V otevíracím duelu BB&T Atlanta Open 2017 nevyužil osm mečbolů proti Tunisanu Maleku Džazírímu, rovněž tak na Citi Open 2017 promarnil mečbolovou příležitost proti Daniilu Medveděvovi.[8][9][3]

Člena elitní světové desítky poprvé porazil ve druhém kole Delray Beach Open 2018, když na jeho raketě dohrála světová osmička Jack Sock. V první světové stovce žebříčku debutoval 19. listopadu 2018 na 98. příčce. Hráčem elitní světové padesátky se pak stal 29. července 2019. V sezóně 2018 pět týdnů nehrál pro infekční mononukleózu.[9] Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve 21 letech během New York Open 2019. V semifinále, které rozhodly tři tiebreaky, přitom odvrátil šest mečbolů nejvýše nasazenému Johnu Isnerovi. Opelka zahrál 43 es a Isner 38. V součtu 81 es znamenalo nový rekord na okruhu ATP Tour v rámci utkání na dva vítězné sety. Isnera již vyřadil na Australian Open 2019 ve čtyřech zkrácených hrách.[10] V boji o newyorský titul pak zdolal kanadského kvalifikanta a 154. muže žebříčku Braydena Schnura po třísetovém průběhu. V utkání proměnil až šestý mečbol a pomohl si v něm opět 43 esy.[11] Semifinálové účasti v kategorii ATP 500 zaznamenal na tokijském Rakuten Japan Open Tennis Championships 2019 a basilejském Swiss Indoors 2019, kde vyřadil světovou desítku Roberta Bautistu Aguta. Na lednovém Adelaide International 2020 promarnil tři mečboly v prvním utkání proti Uruguayci Pablu Cuevasovi. Druhou singlovou trofej přidal na únorovém Delray Beach Open 2020. Semifinále i finále odehrál kvůli dešti v jediný den, kdy během šesti odehraných setů na dvorci strávil 4.17 hodiny. Kanaďanu Milosi Raonicovi odvrátil mečbol a v utkání o titul porazil Japonce Jošihita Nišioku po třísetovém průběhu.[12] Po pětiměsíčním koronavirovém přerušení sezóny se poprvé probojoval do čtvrtfinále mastersu na srpnovém Western & Southern Open 2020 v New Yorku. Po vítězství nad osmým hráčem světa Matteo Berrettinim skrečoval Stefanosi Tsitsipasovi pro poranění kolena. Ze stejného důvodu již odstoupil z lednové týmové soutěže ATP Cup 2020 a pro poranění dolní končetiny nehrál ani Abierto Mexicano Telcel 2020 v Acapulku.[9][8]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D)
ATP Tour 500 (0–2 Č)
ATP Tour 250 (2–0 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 3 (2–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. únor 2019 Uniondale, New York, Spojené státy tvrdý (h) Kanada Brayden Schnur 6–1, 6–7(7–9), 7–6(9–7)
Vítěz 2. únor 2020 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Japonsko Jošihito Nišioka 7–5, 6–7(4–7), 6–2
Finalista 1. 15. srpna 2021 Toronto, Kanada tvrdý Rusko Daniil Medveděv 4–6, 3–6

Čtyřhra: 4 (1–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. říjen 2019 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) USA Taylor Fritz Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău 		5–7, 3–6
Finalista 2. únor 2020 Uniondale, New York, Spojené státy tvrdý (h) USA Steve Johnson Spojené království Dominic Inglot
Pákistán Ajsám Kúreší 		6–7(5–7), 6–7(6–8)
Finalista 3. červen 2021 Queen's Club, Londýn, Velká Británie tráva Austrálie John Peers Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut 		4–6, 5–7
Vítěz 1. 1. srpna 2021 Atlanta, Spojené státy tvrdý Itálie Jannik Sinner USA Steve Johnson
Austrálie Jordan Thompson 		6–4, 6–7(6–8), [10–3]

Finále na challengerech ATP

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (4–2 D; 0–0 Č)

Dvouhra: 6 (4–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. listopad 2016 Charlottesville, Spojené státy tvrdý (h) Belgie Ruben Bemelmans 6–4, 2–6, 7–6(7–5)
Vítěz 2. květen 2018 Bordeaux, Francie antuka Francie Grégoire Barrère 6–7(5–7), 6–4, 7–5
Finalista 1. září 2018 Chicago, Spojené státy tvrdý Uzbekistán Denis Istomin 2–6, 4–6
Finalista 2. září 2018 Cary, Spojené státy tvrdý Austrálie James Duckworth 6–7(4–7), 3–6
Vítěz 3. listopad 2018 Knoxville, Spojené státy tvrdý (h) USA Bjorn Fratangelo 7–5, 4–6, 7–6(7–2)
Vítěz 4. listopad 2018 Champaign, Spojené státy tvrdý (h) USA Ryan Shane 7–6(8–6), 6–3

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorů: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2015 Wimbledon tráva Švédsko Mikael Ymer 7–6(7–5), 6–4

Čtyřhra juniorů: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2015 Wimbledon tráva Japonsko Akira Santillan Indie Sumit Nagal
Vietnam Lý Hoàng Nam 		6–7(4–7), 4–6

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reilly Opelka na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g Reilly Opelka na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20210913a13. září 2021
  2. ↑ Tallest tennis players of all time [online]. Sportskeeda, 2020-07-29 [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d Reilly Opelka na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210905a5. září 2021
  4. ↑ Reilly Opelka na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20210105a5. ledna 2021
  5. ↑ BOYLE, Chris. Palm Coast's Reilly Opelka defeats world's No. 1 junior, reaches Wimbledon final. The Daytona Beach News-Journal. July 10, 2015. Dostupné online [cit. July 12, 2015]. 
  6. ↑ CAMBER, Simon. Reilly Opelka’s big triumph hints at better days for American tennis. The Guardian. July 12, 2015. Dostupné online [cit. July 12, 2015]. 
  7. ↑ Sumit Nagal Wins Junior Boys' Doubles Wimbledon Title. sports.ndtv.com. July 12, 2015. Dostupné online [cit. July 12, 2015]. 
  8. ↑ a b c Reilly Opelka – Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d Reilly Opelka – Player Bio | Career | Personal | Year by Year [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-01-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Opelka po přežití šesti mečbolů opět udolal Isnera, společně v New Yorku překonali rekord v počtu es [online]. TenisPortal.cz, 2019-02-17 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. 
  11. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Opelka v New Yorku udolal Schnura a získal první titul na okruhu ATP [online]. TenisPortal.cz, 2019-02-18 [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ Double Duty In Delray: Opelka Wins Twice Sunday To Earn Second Title [online]. ATP Tou, Inc., 2020-02-23 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Reilly_Opelka&oldid=23445844“